Domů > Titulní > Petice Několik vět

Petice Několik vět

Petici „Několik vět“ podepsalo poměrně hodně známých osobností, např. Zdeněk SvěrákJiří BartoškaJan ČenskýRudolf HrušínskýMartin StropnickýHana ZagorováEmanuel MandlerIvan TrojanVladimír Preclík a další odvážní a odsuzovaní. Za šíření a podpis petice byl neprávem pronásledován značný počet osob.

V červnu 1989 vypracovalo hnutí Charta 77 petici „Několik vět“.

Tato petice žádala propuštění politických vězňů, svobodnou činnost sdělovacích prostředků a nezávislých iniciativ (HOS, klub Obroda, Helsinský výbor, Mírové hnutí Johna Lennona, a další), dále veřejné diskuse o všech otázkách dějin (rok 1968), politiky a významných investičních akcích (jaderné elektrárny).

Tuto petici podepsala i řada známých osobností (zpěvačka Hana Zagorová, národní umělec akademický malíř Jan Bauch).

Počet signatářů neustále rostl. 28.června jich bylo 1 800, o měsíc později již 10 000 a na podzim již kolem 40 000.

Proti petici byla ovšem zahájena pomlouvačná kampaň, opět se hovořilo o „pamfletu“, avšak narozdíl od kampaně proti Chartě 77 již naprosto bez žádoucího efektu.

Petice Několik vět :

První měsíce roku 1989 znovu a jasně ukázaly, že i když se současné československé vedení velmi často zaklíná slovy přestavba a demokratizace, ve skutečnosti se dost zoufale vzpírá všemu, co demokracii vytváří nebo ji alespoň vzdáleně připomíná. Petice a iniciativy občanů, které samo nezorganizovalo, odmítá jako nátlakové akce, pokojná lidová shromáždění rozhání, do přípravy nových zákonu nedovoluje veřejnosti mluvit. Tytéž měsíce však zároveň ukázaly, že občanská veřejnost se už vymaňuje z letargie a že stále víc lidí má odvahu veřejně projevit svou touhu po společenských změnách. Pohyb ve společnosti se tak začíná stále povážlivěji srážet s nehybností moci, roste společenské napětí a začíná hrozit nebezpečí otevřené krize. Takovou krizi si nikdo z nás nepřeje. Proto vyzýváme vedení naší země, aby pochopilo, že nadešel čas ke skutečným a důkladným systémovým změnám a že tyto změny jsou svobodná a demokratická diskuse. Prvním krokem k jakýmkoli smysluplným změnám, novou ústavou počínaje a ekonomickou reformou konce, musí tedy být změna společenského klimatu v naší zemi, do kterého se musí vrátit duch svobody, důvěry, tolerance a plurality. Podle našeho názoru je k tomu třeba:

Aby byli okamžitě propuštěni všichni političtí vězňové.

Aby přestala být omezována svoboda shromažďovací.

Aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány i vládou jako to, čím v očích veřejnosti už dávno jsou, totiž jako přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti. Zároveň by neměly být kladeny překážky vznikání nových občanských hnutí, včetně nezávislých odboru, svazu a spolku.

Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách.

Aby byly respektovány oprávněné požadavky všech věřících občanů.

Aby byly všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.

Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Pražském jaru, invazi pěti států Varšavské smlouvy a následné normalizaci. Je smutné, že zatímco v některých zemích, jejichž armády tehdy do československého vývoje zasáhly, se dnes už o tomto tématu začíná věcně diskutovat, u nás je to stále ještě velké tabu, a to jen proto, aby nemuseli odstoupit ti lidé z politického a státního vedení, kteří jsou odpovědni za dvacetileté upadání všech oblastí společenského života u nás.

Každý, kdo s tímto stanoviskem souhlasí, je může podpořit svým podpisem.

Vládu vyzýváme, aby s ním nenaložila tak, jak je dosud zvyklá s nepohodlnými názory nakládat. Zasadila by tím osudovou ránu nadějím, jimiž jsme vedeni, totiž nadějím na skutečný společenský dialog jako jediné možné východisko ze slepé uličky, v níž se dnes Československo nalézá.

Categories: Titulní Tags:
  1. Bez komentářů.
  1. Žádné zpětné odkazy
Musíte být přihlášen k poslání komentáře.