Novojičínský zpravodaj se po 25 letech od sametové revoluce věnoval tomuto výročí následujícími příspěvky (kliknutím na příspěvky se dokumenty zvětší) :
Po 22 letech otiskl 15.11.2011 Region tento příspěvek (kliknutím se články zvětší) :
K 20.výročí :
Některé sdělovací prostředky připomněly listopadové události zpřed dvaceti léty a s aktéry vedly rozhovor.
Novojičínský deník spolu s Regionem ze dne 18.11.2009 (kliknutím se články zvětší) :
Pavel Bártek
Vlastimil Šimík
Miroslav Urban
Středisko volného času FOKUS v N.Jičíně uspořádalo zajímavou a působivou retro výstavku věcí, které byly užívány právě před dvaceti lety. Zároveň k tomuto výročí uspořádali soutěž se žáky 9.tříd a bylo pozváno také několik hostů, kteří odpovídali na otázky spojené s listopadovou revolucí (A.Válek, V.Šimík, P.Bártek, A.Forman).
Videozáznam TV Polar (kliknout).
Deník 21.11.2009
Deník 20.11.2019
V Novojičínském zpravodaji se tiskový mluvčí radnice J.Gabzdyl obšírně věnoval nejen již vzdáleným událostem, ale rovněž zmapoval a dokumentačně připomněl změny, které za dvacet let nastaly.
Jak to vlastně začalo ?
Městská knihovna – Novojičínský samizdat (videoreportáž – kliknout).
Česká rada dětí a mládeže (ČRDM) spustila geocachingovou hru Sametky, která připomíná 25. výročí pádu komunistického režimu. Děti a mladí lidé při ní budou hledat ukryté schránky s obsahem tematicky spojeným s listopadem 1989. Jsou v nich příběhy aktérů sametové revoluce, disidentů nebo signatářů Charty 77.
Sametka vypráví tento příběh
Sametová revoluce v Novém Jičíně II
Podobně jako v jiných menších moravských městech ani v Novém Jičíně nebyl veřejný odpor proti komunistickému režimu před listopadem 1989 zvlášť masovou záležitostí. Většina lidí žila svými životy v „šedé zóně“ vnitřního nesouhlasu, disent zde ale existoval jen v omezené míře. Není v našich silách a schopnostech přesně a v úplnosti rekonstruovat hnutí odporu ani zmínit všechny hybatele revolučních událostí v našem městě. Náš výběr tedy sahá tam, kam se nám podařilo zajít ve vzpomínkách čtyř pamětníků – aktivních účastníků polistopadových změn, s nimiž jsme měli tu čest debatovat přímo na půdě naší školy. Vycházíme také ze zapůjčených tištěných pramenů (především z občasníku a později týdeníku Fórum – zpravodaje novojičínského Občanského fóra, částečně také z dobového lokálního týdeníku Rozkvět). Konečně nám při zpracovávání příběhu revoluce v Novém Jičíně pomohly webové stránky Novojičínský listopad (http://novyjicin.unas.cz/) spravované panem Miroslavem Urbanem. Okrajově jsme další materiály našli též v místním archivu (stručný zápis v městské kronice).
Vznik Občanského fóra (24. – 26. listopad)
Občanské fórum bylo založeno ještě před generální stávkou. Zázemí pro sdružování bylo nejprve poskytnuto M. Urbanem, jehož detašované pracoviště Pozemních staveb, kde pracoval, mohlo nabídnout telefon i dálnopis. První členové byli pod neustálým dohledem STB. Ve dnech 25. 11. a 26. 11. 1989 se na shromáždění v J-klubu konstituoval celý koordinační výbor OF, který se pak v J-klubu také scházel. Později, 11. 12. 1989, byl po dohodě s předsedou MěNV podepsán dokument o bezplatném pronájmu zasedací místnosti tenisového oddílu v areálu stadionu, a to do konce února 1990. Výhoda tohoto prostoru spočívala ve větší kapacitě asi 25 osob, místnost mohla zároveň sloužit jako rozmnožovna, sklad materiálu OF, byla tu stálá odpolední služba i telefonní centrum. Vůbec lze říci, že v počátcích OF v Novém Jičíně stojí i důležitá, třebaže „neviditelná“ práce telefonistů a telefonistek, kteří prakticky bez přestávky podávali informace a pomáhali lidem se ve složitém dění zorientovat.
Generální stávka
Největší protestní akcí v Novém Jičíně byla generální stávka, která vypukla 27. listopadu na Leninově, dnes Masarykově náměstí. Na svolání generální stávky se podílelo Občanské fórum. Členové OF plánovali svolat zaměstnance velkých podniků v Novém Jičíně. M. Urban a V. Šimík navštívili firmu Tonak, kde je nejprve na vrátnici nechtěli pustit dovnitř. Nakonec se však dostali za ředitelem J. Holým, který po nich požadoval občanské průkazy. Následně jim oznámil, že žádný zaměstnanec se generální stávky účastnit nebude, prý o ní nikdo nemá zájem. Podobnou špatnou zkušenost prodělal též A. Forman, který za stejným účelem navštívil závod Autopal. Při návštěvě mu ředitel L. Glogar sdělil, že závod stávku nepodpoří a nikdo se jí nezúčastní, sám totiž vydal písemný zákaz účasti na generální stávce pod vyhrůžkami sankcí případným účastníkům. Nepovedlo se ani vyvěsit leták s informací o stávce na vrátnici Autopalu. Nakonec ovšem z Autopalu přišlo takové množství zaměstnanců, že patrně, aby v závodě nezůstal ředitel sám, se nakonec dostavil i on. Podobně vypadala jednání i v jiných závodech, třebaže existovaly i takové, v nichž ředitelé byli iniciátory účasti na generální stávce. Městský národní výbor navíc nedovolil při generální stávce použít městský rozhlas. M. Urbanovi se nakonec povedlo zajistit ozvučení náměstí prakticky v okamžiku, kdy již na náměstí stály davy lidí a čekaly, co se bude dít. Stávku zahájil L. Zapletal. Po uvedení následoval protestsong za doprovodu kytary. Postupně se vystřídalo několik řečníků, mezi nimi například členové novojíčínského OF, zástupci studentů či ostravský herec Karel Čapek.
Situace po generální stávce
Občanské fórum v Novém Jičíně se stalo organizátorem besed („kulatých stolů“), mítinků Res Publika a iniciátorem změn napříč společností (od školských institucí přes výrobní a jiné státní podniky až po zdravotnictví). Neodkladným cílem se stala personální rekonstrukce Městského národního výboru (MěNV) a Okresního národního výboru (ONV), která byla nakonec úspěšná a v podstatě připravila půdu pro svobodné volby na všech úrovních politických institucí během roku 1990. Nutno dodat, že přes všechny komplikace proběhla tato rekonstrukce a demokratizace místních poměrů konsensuálně a velmi poklidně, evolučně, spíš než revolučně. To byl koneckonců jasný cíl místního OF.
Snadnější byla domluva na MěNV. V půlce prosince 1989 navrhlo OF demisi všech členů Rady MěNV vzhledem ke změně společenské situace. OF navrhuje – i kvůli jisté kontinuitě fungování – pověřit rekonstrukcí Rady dosavadního místopředsedu MěNV Ing. Ladislava Grófa. Rekonstruovaná Rada MěNV byla nakonec schválena na mimořádném plenárním zasedání 17. 1. 1990, a to v tomto poměru: 6 bezpartijních členů, 5 členů KSČ, 2 z Československé strany lidové a 2 z Československé strany socialistické, přičemž se vycházelo z dosavadního složení poslanců města (150 členů). Předsedou rady MěNV byl zvolen L. Gróf, který okamžitě navrhl využít budovy spjaté s komunistickou nomenklaturou (OV KSČ a DPV) pro zdravotnictví. Novojičínské Leninovo náměstí se pak po 38 letech znovu stalo náměstím Masarykovým. Personální obsazení MěNV, stejně jako obsazení Rady se pak v průběhu dalších týdnů a měsíců dále měnilo v návaznosti na tzv. kooptaci nových členů politických institucí. Dřívější místopředseda MěNV, tedy samozřejmě i komunista L. Gróf, pak zůstal starostou města až do roku 1994 a koordinátoři činnosti OF na něj dodnes vzpomínají jako na možná „nejlepšího starostu a managera“ v této funkci.
Mnohem složitější byla situace na ONV, což bylo místo řady obstrukcí, které brzkou demokratizaci odkládaly. Nedůvěra pléna Radě ONV, ačkoli projednaná, se nedostala do Usnesení. Předseda ONV, František Bill, se prostě pokoutně snaží obejít dojednané body (již podepsané usnesení tajemníkem ONV Bohuslavem Kolářem v definitivní verzi překroutil F. Bill v ještě „definitivnější“ verzi usnesení, v němž – oproti tomu předchozímu – nedůvěra pléna Radě ONV chyběla). Také na úrovni ONV se nicméně nakonec podařilo věci posunout k lepšímu.
A. Válek se stal zkraje roku 1990 kooptovaným členem České národní rady, jímž zůstal ještě i po prvních svobodných volbách v červnu 1990. I. Mynář se stal po volbách poslancem Federálního shromáždění.
Závěr
Při znovuobjevování příběhu revoluce v Novém Jičíně jsme tu a tam naráželi na podivně nejasná či časem a čísi silou „otesaná“ místa. Ve veřejných institucích města je uschováno překvapivě málo pramenů o tak významné události. A tak jsme pendlovali z archivu do knihovny a zas zpět, abychom vyzískali jen pár písemných dokumentů. Ani zmínka v městské kronice není dvakrát podrobná a sdělná. O to víc se zaslouží poděkovat těm, kteří nám poskytli možnost nahlédnout do osobních archivů a vzpomínek, v prvé řadě panu Miroslavu Urbanovi, dále Aloisi Válkovi, Pavlu Bártkovi a Petru Trnkovi. Jejich obětavému postoji, stejně jako činnosti dalších odvážných hybatelů revoluční doby v Novém Jičíně, jsme dnes vděční za to, že žijeme v příjemném a funkčním městě.
Zdroj: www.jsns.cz/cz/naserevoluce, Naše revoluce je projekt programu Jeden svět na školách společnosti Člověk v tísni.
